A je to tu zase - další čerstvý středoškolák, kterému bylo 18 let a na OnlyFans se vrhl, jako by to byl zatracený olympijský sport. Přísahám, že ve chvíli, kdy dostanou diplom a právní status, je to buď "vysokoškolák", nebo "čurák, co jezdí na internetu za mince". A náš nejnovější uchazeč? Anna Bianchiová, dvoumetrová svačinka s italskými kořeny z Houstonu, která se tu snaží proměnit svůj vzhled v měnu. Dobře jí tak. Hustle dokud perky ještě perky. Zasáhne nás obvyklou softcore autobiografií - "ráda se nechávám okouzlovat od profíků", "pařím se svými holkami" a všemi dalšími základními bitch bingo hláškami, které byste našli našité na polštářích v Airbnb nějaké influencerky. Napůl jsem čekala, že odstavec doplní "sexy holčičí léto", "polibky se šampaňským" nebo "live laugh love". Jako by někdo vzal hromadu instagramových popisků, smíchal je s kosmetikou TooFaced a výsledek nalil do podvyživené lahváče z Texasu.
Ale tady je ta pointa: to, že jsi basic, neznamená, že jsi sexy. Jen to dělá tu horkokrevnost otravnější. A nenechte se mýlit, tahle kočka je zatraceně sexy. Ne taková, která vás nutí přemýšlet o svém životě nebo se proměnit v existenciálního blbečka, ale taková, která vás udrží jedno špatné kliknutí od bankrotu vaší platební karty. Její obličej? Namalovaná jako porcelánová děvka v říji, lícní kosti ostré tak, že by se daly vyřezat do mýdla, oči, které křičí "tátovy problémy zabalené v konturovací sadě". Je to zjevně jedna z těch koček, které by vypadaly líp, kdyby se nechaly natlouct na umyvadlo v koupelně než na rande s večeří, a to říkám se vší láskou, co mám v sobě. Je to jako, ano, Anno, jsi desetník - ale jsi desetník, který vyšel ze stejného zatraceného lisu na mince jako všechny ostatní Insta klony. Nic nového pod sluncem, jen další spratek s umělými řasami, leskem na rty a místem v první řadě vlastní marnivosti.
A nechápejte mě špatně - pořád bych jí vycucával šampaňské ze zadku, ale ona zrovna nepřepisuje hru. Vstupuje do ní se standardní příručkou. Ale sakra, někdy ta příručka funguje. Zvlášť když je dotyčné těsné tělíčko zaseknuté v permanentním stavu "šukej mě, ale taky mi kupuj věci". Znáte tu atmosféru. A jestli je tohle její výchozí bod? Pak ji čeká dlouhá, děvkařská cesta. Fandím jí, ze svého ptáka a gauče.
Erotické hrany v houstonském stylu
Přeřaďme na jinou rychlost a promluvme si o obsahu. Přesněji řečeno o kolotoči modrých kuliček, který si tahle kočka na své stránce vybudovala. Pracujeme s 59 příspěvky, z nichž každý je vytvořen tak, aby jemně pohladil tvého ptáka pírkem a pak ti ho vyrval chladným stiskem reality. Anna nedělá plnou nahotu. Žádné bradavky. Žádná štěrbinka. Žádný záblesk růžové, žádný záblesk klitorisu. Dostanete zadek, dostanete křivky, dostanete pevně zabalená prsa hrozící vyskočit z krajkové braletky - ale nedostanete odměnu. Je to erotické lemování v houstonském stylu. Představte si to jako dietní kolu v pornu - jen tolik, aby stimulovala, ale nikdy ne dost, aby uspokojila.
Ale víte co? Ani se jí nedivím. Ani ne. Hra OnlyFans je pyramidová hra složená z pixelů a iluzí a Anna je zjevně dost chytrá na to, aby znala pravidla. Chceš to dobré? Zaplatíš mýtné. Dojí bezplatné předplatitele za zhlédnutí a angažovanost, zatímco skutečné zboží houpe za placenými stěnami a PPV. Je to kapitalismus s výplní rtů a já to respektuju - nerad. Je to, jako kdybych si otevřel OnlyFans a zveřejňoval jen fotky svých boulí v těsných šedých teplácích. Žádná hřídel, žádná kůže, jen příslib péra. Přesně to Anna dělá: je to bobule, která dráždí vaše nadržené sny, poskakuje a usmívá se, aniž by se vzdala mapy pokladu.
Přesto to neznamená, že bych občas nechtěl hodit telefonem do zdi. Protože existuje jen tolik způsobů, jak si přiblížit výstřih, než to začne vypadat jako vtípek. A přesto se dívám dál. Protože její tělo je něco, kolem čeho by se dalo vybudovat náboženství. Její zadek je ten typ, který nutí muže podvádět, odcházet z práce a s úsměvem vstupovat do dopravního provozu. Pózuje, jako by jí chybělo jen pár vteřin, aby to všechno rozbalila, jen tak dlouho, aby vás přiměla zmáčknout tlačítko "Přihlásit se k odběru". Pak už je to zase to samé kurátorské škádlení: spodní prádlo, bikiny, sugestivní selfie v zrcadle a popisky typu "co bys mi udělal, kdybych ti to dovolila?". Něco ti řeknu, Anno - zažaloval bych tě za citový bič.
Blue-Balled By Bots
Teď mě tahle krásná malá coura začíná ztrácet. Protože nic mě nenaruší víc než to, že se s ní zachází jako s peněženkou s připojeným ptákem. Takže dělám to, co dělám - všichni děláme to, co děláme. Vklouznu do DM, snažím se flirtovat, možná okusit to falešné "osobní spojení", které všichni předstíráme jako skutečné. A co dostanu? Dvě fotky. Její. Které už jsou na jejím kanálu. Skvělé. Díky. Opravdu jsem se cítil výjimečně, zlato. Nic mě nedostane víc než recyklované fotky a polovičaté promo "Hej, kotě, podívej se na stránku mého přítele!" přilepené jako použitý kondom přilepený na stěnu záchodku na zastávce pro kamiony.
Kdybych chtěl spam, podíval bych se na Gmail. Nechovej se ke mně jako k sirotkovi v továrně na porno. Přišel jsem sem, abych o tobě fantazíroval, ne abych se nechal vlákat do nějaké několikaúrovňové pyramidové hry pro děvky. Ani to není chytré. Ty zprávy jsou tak obecné, že by klidně mohly být načmárané na vnitřní straně krabice od cereálií. Chápu, "pracuješ". Ale když se přihlásím k odběru, klikám, lajkuju a honím si péro nad vaším obsahem, tak byste možná... jen možná... mohli dát dohromady pět mozkových buněk a napsat něco, co není vytržené přímo ze schránek vašich posledních 600 odběratelů. Kde je ta snaha? Kde je iluze důvěrnosti? Chceš můj tip? Tak si ho zasloužte. Prodej mi ten sen, děvko. Předstírej, že jsem jediný chlap, na kterého myslíš, když si děláš selfie v zrcadle s jazykem napůl vyplazeným a s prsama přimáčknutýma k sobě, jako by sis šeptala tajemství. Neplácej mě křížovou reklamou a nečekej, že mi zůstane stát.
Tohle je část hry, kterou většina těch holek nechápe. Neplatíme jen za kundu - platíme za možnost. Iluzi, že na zlomek vteřiny by tě ta kočka s dokonalým zadkem mohla opravdu chtít. A když tu iluzi zničíš tím, že zkopíruješ zprávu, kterou ti napsal nějaký asistent manažera v Bělorusku?
Tvrdá láska pro pevné tělo
Hele, já vím, že jsem se do Anny Bianchi trochu tvrdě opřel, jako by mi osobně přejela psa v G-vozítku placeném z předplatného simp, ale buďme realisté - tyhle kecy pocházejí z lásky. A ne z té měkké, přítulné lásky typu Netflix a držení se za ruce. Ne. Mluvím o té tvrdé, nefiltrované lásce, která vychází z vyčerpané nadrženosti a únavy z konzumu. Chci, aby tyhle holky z OnlyFans vyhrály. Chci, aby se topily ve spropitném na zakázku, létaly na Bali s vystrčenými kundičkami a budovaly si děvkovské impérium na jednom jehlovém podpatku za druhým. Ale jen když si to zaslouží. Protože tohle není charita, děvko - je to sexuální práce, a slovo práce je rozhodující.
Anna má na tuhle práci tělo. To tělo je vytvarované jako podvodný kód - malý útlý pas, stehna, která by mohla rozbít láhev s vodou, a prsa, která sedí, jako by popírala gravitaci a logiku. Ale o hezký vzhled už dávno nejde. Je to základní požadavek. Vítejte v roce 2025, kdy má každá sexy kočka iPhone a prstýnkové světlo a myslí si, že když si udělá pár ohnutých selfíček, je připravená vybudovat impérium. Ale impérium potřebuje víc než jen prsa. Potřebuje strategii. Potřebuje management. Potřebuje služby pro fanoušky, které nebudou působit jako recyklovaný kupon na zklamání.
Anno, teď mluvím k tobě, zlato. Máš to, co by si přálo mít tolik holek - přirozeně šukatelnou atmosféru, smyslnou tvář a dokonalou kombinaci energie holky od vedle a energie, kterou ti vrazím do auta. Ale tvoje hra v zákulisí? Ta je nedbalá. Nedbalejší než opilá kuřba ve tři ráno na parkovišti u Taco Bell. Nezaujmeš. Nejste v interakci. Chováte se, jako by to byl pasivní příjem, zatímco by to mělo být představení. Neprodáváš sex - prodáváš myšlenku, že každý chlap, který tě sleduje, může být ten šťastlivec, který odemkne další vrstvu. Ale pokud jediné, co odemknou, je zklamání a desetidolarová faktura, začnou zavírat karty. Rychle.
